Technika na bázi Horké židle/Imaginativního rozhovoru klientům pomůže k seznámení se s jejich odmítanou emocí. Umožní jim pochopit její účel a přijmout ji jako součást svého života.
Praktická ukázka, nácvik a diskuze pro varianty použití.

Posledné desaťročie modernej KBT prinieslo narastajúce uznanie prínosu experienciálnych techník, ktoré môžu efektívne doplniť a oživiť štandardné kognitívne a behaviorálne prístupy. Jednou z takýchto experienciálnych techník je práca na stoličkách.

Tento workshop poskytne krátky teoretický a historický prehľad kognitívne-behaviorálnej práce na stoličkách počnúc Aaronom Beckom, ktorému do veľkej miery vďačíme za to, že „preniesol“ klienta z psychoanalytického gauča na stoličku, a tak vytvoril priestor pre rovnocenný, rešpektujúci a kolaboratívny terapeutický vzťah, ktorý je základom dnešnej KBT.

Teoretická časť workshopu odôvodní prínos využitia práce so stoličkami v KBT v kontexte teórie duálneho spracovania informácií, ktorá hovorí o dôležitosti zapojenia nielen racionálneho (prevažne kognitívne-verbálneho) propozičného systému, ale aj experienciálneho (emočne-somatického) implikačného systému pre dosiahnutie pozitívnej terapeutickej zmeny. Vysvetlí potenciál práce so stoličkami pri riešení častého problému, keď klient síce niečo „rozumovo chápe“, ale „emočne to tak necíti“. Taktiež budú vysvetlené základné princípy účinnej práce na stoličkách vrátane multiplicity ľudského ja, stelesnenia, personifikácie a dialógu.

Nasledovať bude ukážka 1 – 2 špecifických techník práce na stoličkách (v závislosti od časovej dotácie pre workshop – napr. experienciálny nácvik asertivity, experienciálna práca s NAM), ktoré si potom účastníci budú môcť vyskúšať. Hlavným cieľom workshopu je, aby účastníci získali základný prehľad a zážitok práce so stoličkami v KBT ako vhodnej aditívnej a komplementárnej stratégie k štandardným technikám, ktorá môže byť vhodná pre podporenie pozitívnej terapeutickej zmeny.

Terapeutické pískoviště umožňuje dětem vyjádřit vnitřní prožívání způsobem, který je pro ně přirozený a bezpečný, a zároveň poskytuje kreativní prostor pro aplikaci typických KBT technik, jako je nácvik expozic, škálování, práce s kognicemi a emocemi, nácvik všímavosti či rozvoj flexibilnějších způsobů chování. Příspěvek nabídne ukázky z praxe a doporučení, jak pískoviště efektivně využít v rámci KBT bez ztráty její struktury a cílenosti. Součástí workshopu bude také praktický nácvik na improvizovaném pískovišti.

Bolestné a traumatické zkušenosti z dětství často zůstávají v emoční paměti jako „živé scény“, které se v dospělosti znovu aktivují ve formě studu, sebekritiky, úzkosti, odpojení nebo vztahových konfliktů. Ve schématerapii představuje jejich bezpečné zpracování důležitý moment hlubší změny. Jak ale pracovat s těmito vzpomínkami tak, aby vedly k integraci a posílení identity, nikoli k zahlcení?
Tento workshop bude interaktivní a prakticky zaměřený. Účastníci si na vlastní zkušenost vyzkouší základní principy práce s bolestnými zážitky pomocí přepisu v imaginaci a chairworku, seznámí se s metodami Vnitřního domu a Řeky života. Ukážeme, jak aktivovat emoční paměť, jak chránit Zranitelné dítě, a jak nastavovat hranice vůči trestajícím či náročným kritickým módům a jak posilovat hlas Zdravého dospělého a Laskavého rodiče.
Součástí workshopu budou krátké demonstrace práce s klientem, strukturovaný nácvik ve dvojicích či malých skupinách a společná reflexe procesů, které během práce vznikají. Budeme se věnovat i praktickým otázkám bezpečnosti – jak dávkovat emoční aktivaci, jak pracovat s disociací nebo intenzivním studem a jak uzavírat intervenci tak, aby byla integrační.
Cílem workshopu je nabídnout terapeutům nejen teoretické porozumění, ale především konkrétní zkušenost a praktické dovednosti, které mohou ihned využít ve své klinické praxi při práci s bolestnými příběhy svých pacientů

Přednáška se zaměřuje na možnosti kognitivně-behaviorální terapie (KBT) při podpoře žen, mužů a jejich blízkých procházejících neplodností či ztrátou těhotenství. Budou představeny nejčastější psychické dopady těchto zkušeností, jako jsou úzkost, smutek, pocity viny či sociální izolace, stejně jako vybrané KBT techniky využitelné v terapeutické praxi. Součástí bude také téma procesu truchlení, práce s negativními myšlenkami a budování psychické odolnosti. Cílem je přiblížit citlivý a praktický přístup k tématu, které je ve společnosti stále částečně tabuizováno.

Pavla Stopková, Katarína Adamcová, Iveta Fajnerová
Národní ústav duševního zdraví, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

Úvod
Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) je chronické a závažné psychické onemocnění charakterizované vtíravými, nechtěnými myšlenkami (obsesemi) a opakováním nutkavého chování nebo mentálních aktů (kompulzemi), které významně narušují každodenní fungování a kvalitu života. OCD je spojená s vysokou mírou disability a přes širokou paletu možností léčby zůstává obtížně léčitelnou poruchou. Vedle obsedantních a kompulzivních symptomů se často objevují i deficity v kognitivní flexibilitě. Nejčastější psychoterapeutickou metodou léčby OCD je expoziční terapie se zábranou kompulze. Nově se v této oblasti začínají využívat expozice ve virtuální realitě (Virtual Reality Exposure Therapy, VRET), která poskytuje vysoce kontrolovatelné, imerzivní a interaktivní prostředí pro postupně stupňovanou expozici. Ve virtuální realitě (VR) je možné také provádět trénink zaměřený na zvyšování kognitivní flexibility.

Metody
V současnosti hodnotíme ve dvou studiích klinické využití prostředí „OCD domu“, virtuálního prostředí navrženého k simulaci domácích situací s postupně rostoucí obtížností s cílem umožnit strukturovanou a individualizovanou expozici. „OCD dům“ obsahuje podněty z hlavních dimenzí symptomů OCD – kontaminace, kontrolování, potřeba symetrie a rovnání a hromadění. Za účelem porovnání jsme použili druhou intervenci ve VR zaměřenou na trénink kognitivní flexibility. Tato aplikace se skládá z virtuálního městského prostředí, ve kterém účastníci plní tři kognitivní úkoly zaměřené na selektivní pozornost a adaptaci na změny pravidel, inhibiční kontrolu a přeučování epizodických informací.

Studie 1
První studie je zaměřená na účinnost VRET jako doplňku ke komplexnímu skupinovému programu kognitivně behaviorální terapie (KBT). Výsledky jsou porovnávány mezi třemi skupinami:
1. program KBT obohacený o VRET (N = 23),
2. program KBT kombinovaný s VR tréninkem kognitivní flexibility (N = 21),
3. samotný program KBT bez zapojení VR (N = 9).
Závažnost symptomů je hodnocena pomocí psychiatrické škály pro stanovení závažnosti symptomů OCD (Y-BOCS) a sebeposuzovacích dotazníků pro hodnocení míry úzkosti, depresivní symptomatologie a kognitivní flexibility (Beck Anxiety Inventory [BAI], Beck Depression Inventory [BDI], hodnocení hierarchie strachu, State–Trait Anxiety Inventory [STAI-T], Cognitive Flexibility Inventory [CFI] a Barratt Impulsiveness Scale [BIS-11]). Objektivní kognitivní výkon je hodnocen pomocí standardizovaných testů kognitivní flexibility, jako je Stroopův test, Trail Making Test, úloha verbální fluence a test Go/No-Go. Mezi další sledované proměnné patří adherence k expozicím mezi sezeními VR, míra ponoření do virtuálního prostředí a přítomnost příznaků kybernevolnosti.

Studie 2
Druhá studie je ambulantní, využívá vnitrosubjektový design – srovnání závažnosti příznaků OCD hodnocené výše uvedenými škálami a testy po uplynutí 5týdenního období na čekací listině ve srovnání s výsledky po dokončení pětitýdenního protokolu VRET (jedno sezení týdně), a následně po 2měsíčním follow-upu (N=20).

Výsledky
Na konferenci budeme prezentovat předběžné výsledky obou větví klinických studií využití VR v léčbě OCD, které ukazují možnosti VRET při zmírňování symptomů této poruchy a její potenciální roli jako přídatnou nebo alternativní metodu k tradičním expozicím se zábranou kompulze. Uvedeme také zkušeností terapeutů a pacientů s použitím této metody.

Diskuze
Diskuse zhodnotí možné přínosy a omezení expoziční terapie ve virtuální realitě a tréninku kognitivní flexibility při léčbě pacientů s OCD. Dále se zaměříme na budoucí možnosti využití prostředí virtuální reality v klinické praxi při léčbě OCD.

Dedikace
Finanční podpora pochází z grantového projektu Agentury pro zdravotnický výzkum AZV ČR č. NU23-04-00402 „Expoziční terapie ve virtuální realitě pro obsedantně-kompulzivní poruchu: randomizovaná klinická studie“.

Ukončení aktivní onkologické léčby bývá často vnímáno jako návrat k běžnému fungování. Pro mnoho žen po léčbě rakoviny prsu však toto období představuje psychicky náročnou fázi spojenou se sníženou sebedůvěrou, změněným vztahem k tělu, přetrvávající úzkostí a obavami z návratu onemocnění. Přednáška se zaměřuje na možnosti využití skupinové kognitivně-behaviorální terapie u žen po ukončení onkologické léčby se specifickým důrazem na posilování sebedůvěry a adaptaci na změněnou životní situaci. Součástí přednášky bude představení speciálně vytvořeného skupinového KBT programu v rozsahu osmi setkání určeného pro ženy po léčbě rakoviny prsu. Program byl v rámci pilotní výzkumné studie ověřován na intervenční skupině, zatímco kontrolní skupina byla zapojena formou dotazníkového šetření. Přednáška představí strukturu programu, jeho teoretická východiska a výsledky pilotního šetření zaměřeného na změny v oblasti sebedůvěry a psychického prožívání účastnic.

Katarína Adamcová, Pavla Stopková, Iveta Fajnerová
Národní ústav duševního zdraví, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

Úvod
Sociální fobie se projevuje úzkostí v sociálních situacích, ve kterých se jedinec obává toho, že bude hodnocen, posuzován nebo bude středem pozornosti. To vede k vyhýbání se společenským kontaktům, izolaci a pocitům samoty. Jednou z možností využití kognitivně-behaviorální terapie v léčbě jsou odstupňované expozice a nácvik sociálních dovedností. Virtuální realita (VR) se stala v posledních letech účinným nástrojem pro expoziční terapii, umožňující pacientům zažít kontrolované simulace obávaných situací, potencionálně i z bezpečí jejich domova. Distanční forma léčby si v posledních letech získává pozornost odborné i laické veřejnosti jako slibná alternativa k tradiční psychoterapii tváří v tvář. Cílem není osobní kontakt s pacienty nahradit, ale nabídnout jim další možnosti péče. Distanční forma léčby může být vhodná zejména u těch, kteří k tradiční terapii mají ztížený přístup, ať už kvůli nedostatku odborníků, nebo povaze jejich obtíží.

Metody
Na našem pracovišti využíváme virtuální realitu při léčbě úzkostných poruch již několik let. V rámci přednášky představíme aplikaci VRET city a její možnosti při expoziční terapii sociální fobie. V novém projektu vyvíjíme VR aplikace pro distanční terapii úzkostných poruch. Tyto aplikace budou využívány v navrhovaném protokolu, který se skládá ze tří klíčových složek: (1) VR aplikace pro expoziční terapii sociální fobie (FaceTheCrowd VR) , (2) VR aplikace pro nácvik relaxačního dýchání (BreezeTerra VR), (3) pravidelné online skupinové konzultace s terapeutem (s využitím Metaquest VRchat aplikace). Expoziční scénáře (prostředí kavárny, pracovní pohovor, mluvení před publikem) byly vybrány na základě systematického review a vlastní online dotazníkové studie. Jednotlivé expozice jsou stupňovány ve 3 úrovních náročnosti, aby podpořily postupnou desenzibilizaci. Nácvik relaxačního dýchání slouží k lepšímu zvládání úzkosti během expozice, či ke zklidnění před/po expozici. Online skupinové sezení s terapeutem ve VR prostředí se budou konat 1x týdně a umožní účastníkům sdílet zkušenosti, získat podporu od terapeuta a diskutovat o svém pokroku.

Výsledky
V přednášce představíme pilotní výsledky validačních studií prvních 2 prostředí pro expoziční terapii (kavárna, pracovní pohovor). Cílem bylo ověřit, zda je VR aplikace funkční a srozumitelná, a zda navržená virtuální prostředí vyvolávají úzkost u experimentální skupiny se sociální úzkostí oproti kontrolní skupině zdravých dobrovolníků.

Diskuze
V naší práci se zaměřujeme na rozšiřování možností a dostupnosti léčby sociální fobie, a to pomocí VR, která umožňuje simulaci situací nedostupných v prostředí psychiatrického oddělení nebo ambulance, a přizpůsobení náročnosti expozic individuálním potřebám pacienta. Dále si klademe za cíl řešit klíčové výzvy distanční terapie, včetně zajištění zapojení pacientů, poskytnutí dostatečné terapeutické podpory a optimalizace VR expoziční terapie pro domácí prostředí.

Grantová podpora
Studie jsou financované z projektu „Excelentní výzkum v oblasti digitálních technologií a wellbeingu CZ.02.01.01/00/22_008/0004583“, který je spolufinancován Evropskou unií a z grantového programu ÉTA Technologické agentury ČR (TL03000223).

Bude upřesněno

Workshop představí program Akčňáci, strukturovaný socio-emoční program určený pro žáky 4.–6. tříd základních škol, vycházející z principů Terapie přijetí a odhodlání (Acceptance and Commitment Therapy – ACT). Program je koncipován jako dlouhodobá, systematická práce realizovaná učitelem s celou třídou, a to v horizontu jednoho až dvou školních let. Je adaptován pro běžné školní podmínky a cíleně rozvíjí klíčové procesy psychické flexibility – všímavost (mindfulness), odstup od myšlenek, přijetí, práci s hodnotami, odhodlané jednání a sebepoznání.

Účastníci workshopu se seznámí s teoretickým ukotvením programu i jeho praktickou strukturou a dlouhodobou návazností jednotlivých oblastí. Prostřednictvím ukázek vybraných herních aktivit si program sami vyzkouší, porozumí pravidlům celotřídní hry včetně žetonového motivačního systému a budou mít možnost pracovat s metodickými i herními materiály určenými pro každodenní školní praxi.

Workshop se zaměřuje na situace, kdy standardní struktura kognitivně-behaviorální terapie u adolescentů selhává a vede k frustraci terapeuta i klienta. Účastníci se seznámí s typickými překážkami v práci s dospívajícími (např. neplnění domácích úkolů, odpor k terapii, emoční zahlcení či závislost na terapeutovi) a s jejich vývojovým kontextem. Praktická část nabídne konkrétní adaptace KBT – flexibilnější strukturu sezení, práci s mikrocíli, validaci emocí, zvládání odporu i zapojení rodičů. Workshop je založen na kazuistice, skupinové práci a role-play a klade důraz na využití KBT způsobem, který respektuje specifika adolescence.

Workshop nabízí praktický, replikovatelný rámec pro organizaci a vedení online skupinové KBT pro 8–10 klientů se zaměřením na technické a procesní nastavení, které zvyšuje plynulost práce, čitelnost intervence a kvalitu „in-session“ zkušenosti. Jádrem workshopu je demonstrace a nácvik specifického setupu: pohyblivá kamera a vizuální plátno (projektor/velkoplošné zobrazení), umožňující přirozenější práci terapeuta a současně intenzivnější zapojení klientů.
Účastníci si odnesou konkrétní postupy pro: (1) volbu platformy a nastavení rolí (terapeut, ko-terapeut/technická podpora), (2) organizaci prostoru, světla a zvuku pro stabilní kvalitu přenosu, (3) implementaci techniky pohyblivé kamery a plátna včetně variant nízkonákladového i rozšířeného řešení a doporučení k hardwaru, (4) pravidla skupinového režimu v online prostředí (bezpečí, mlčenlivost, práce s rušivými vlivy), a (5) standardizovaný postup řešení typických technických selhání, aby nedocházelo k narušování terapeutického procesu.
Workshop je veden hands-on formou: demonstrace kompletního setupu, krátké ukázky vedení online sezení pro okamžité zavedení do praxe.

Příspěvek se věnuje podpoře pozitivního chování (PBS) jako přístupu, který překračuje tradiční pojetí práce s náročným chováním a zaměřuje se na podporu kvality života klienta v jeho přirozeném prostředí. PBS integruje principy behaviorální analýzy, prevence, nácviku dovedností a systémové spolupráce s rodinou, školou či dalšími institucemi.
V příspěvku bude popsán teoretický rámec PBS a jeho praktická aplikace při práci s náročným chováním u osob s poruchami autistického spektra a intelektovým znevýhodněním. Příspěvek se bude věnovat také roli funkční analýzy chování a individualizovanému plánování podpory.

Bude upřesněno

Současná společnost je charakterizována rostoucí nejistotou, polarizací, tlakem na výkon a ztrátou tradičních autorit. Geopolitické konflikty, ekonomická nestabilita, informační chaos i proměna mezilidských vztahů významně ovlivňují psychické prožívání jednotlivců i
společenské klima. Frustrace se v tomto kontextu stává jedním z ústředních emocionálních fenoménů současnosti.

Přednáška propojuje pohled kognitivně behaviorální terapie, schématerapie, existenciální psychologie a narativního přístupu na otázku, jak lidé reagují na nejistotu a frustraci. Zaměřuje se na mechanismy, kterými frustrace aktivuje maladaptivní schémata, copingové
módy, rigidní myšlení a potřebu jednoduchých odpovědí. Diskutována bude také tendence jednotlivců i společností pod stresem regredovat k černobílému vidění světa, hledání nepřítele a idealizaci silných autorit.

Součástí přednášky bude reflexe role psychoterapie v současném společenském kontextu, otázka frustrace terapeuta, vývoje terapeutické identity a rizik omnipotence, rigidního přesvědčení či narcistických tendencí v pomáhajících profesích. Důraz bude kladen na
psychickou flexibilitu, schopnost nést nejistotu, diferencovat, zůstávat ve vztahu a neztratit lidskost ani v době vysokého společenského napětí.

Přednáška bude vedena spíše filozoficko-klinickým a reflektivním stylem, s využitím klinických zkušeností, metafor a společenských souvislostí. Jejím cílem není nabídnout jednoduché návody, ale otevřít prostor pro přemýšlení o tom, zda dnešní člověk skutečně potřebuje méně frustrace — nebo spíše větší schopnost ji společně unést.